Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Úvahy

Osobnostní typy podle Luciebeth

21. března 2012 v 15:36 | Luciebeth Lonely Samotářka
Pokusila jsem se rozdělit lidi ze svého okolí na několik škatulek podle toho, jak se chovají k lidem kolem sebe.

Teplejší, než čaj vytáhnutej z mikrovlnky

14. března 2012 v 19:16 | Luciebeth Lonely Samotářka
Moje kamarádka zbožňuje jednu skupinu. Nikdy jsem nijak nevnímala, když mi vyprávěla o všem, co miluje, ale už to začíná být podezřelé. Jedna skupina se jí totiž líbí už tři týdny (!).
Já osobně nechápu, jak někoho může uchvátit pár teploušů mečících do mikrofonu, nebo tričko z New Yorkeru, ale tak dobrá, chápu, že dnešní mládež má ve zvyku milovat (chcete-li LoWísQovat) kdejakou kravinu. Jenže když vám už tři týdny do ucha hučí "já miluju 1D" začne vám to být podezřelé.

Aktualizace (?)

9. prosince 2011 v 17:16 | Luciebeth (L.s)
Nebojte se toho nadpisu. Nic neaktualizuji, starý Windows mi stačí. A stav mého blogu vlastně taky. ;)

Myslíte, že je možné, ukreslit se k smrti?

14. října 2011 v 17:18 | Luciebeth Lonely (Samotářka)
Přejíždět barevným dřívkem po papíře a sledovat nudnou trajektorii… Jde to přeci i jinak!

Dnešní puberťáci

14. září 2011 v 14:46 | Samotářka
Idiota poznáte už jen podle pozdravu.

Jaké IQ je potřebné k pochopení smyslu života?

17. srpna 2011 v 13:34 | Samotářka
Kolik světových géniů, a vůbec - lidí na světě se probouzí každý den s nespoutanou chutí do života a radostí za všechno dobré, co život nabízí? Kolik lidí na světě je odhodláno užívat si každičký okamžik a následovat své srdce na každičkém životním rozcestí? Být samo sebou ve všech rozhodnutích, od banálních, zda si vzít modrou, či zelenou sukni, po důležitá, zda přísahat celoživotní věrnost jednomu člověku…

Proč lidé umírají jako kopie?

12. srpna 2011 v 21:15 | Samotářka
"Jé, ty máš krásný tričko!" Prohlásí a v duchu přemýšlí, jak tu hrůzu mohl někdo navrhnout. "Kdes ho koupila?" Druhý den přijde do školy ve stejném tričku.
Pak slyší kamarádku, jak říká, že nejhorším předmětem na světě je čeština a samozřejmě tam přiběhne nejvyšší rychlostí, jakou to jen jde se šesti-centimetrovými jehlovými podpatky a spustí: "taky tak nesnášíte češtinu? Ta učitelka je strašná kráva."
V duchu si vzpomene na kontrolní otázku, kterou má na e-mailu. "Oblíbený/á učitel/ka" kde se vyjímá právě jméno češtinářky.

Sbohem dítě...

6. července 2011 v 14:00 | Samotářka
V tu ránu už jsem nevěděla co dělám, jen jsem se usmála a zavřela oči.

Když jsem se probudila, cítila jsem mírnou bolest ale také zvláštní pocit prázdnoty... Kde je moje dítě?!

Jsem nejlepší, dejte mi hlas!

5. června 2011 v 10:23 | Samotářka
Jestli jste na tohle klikli, určitě jste si mysleli, že jsem jedna z těch vypatlaných puberťaček, co škemrá o hlásky do SONB.
Jen ve dvou věcech jste měli pravdu:

1. 1. Jsem puberťačka
2. 1. Tenhle článek je o SONB.

Všichni klikají jako o život. Všichni chtějí mít co nejvíce hlasů. Přihlašují se z různých počítačů, aby ONY měli nejvíc hlasů. Všichni klikají jako o život. Všichni chtějí mít co nejvíce hlasů. Přihlašují se z různých počítačů, aby ONY měli nejvíc hlasů.
Jenom jedna kroutí hlavou a ptá se "Je tohle vůbec normální?"

Všechno, co potřebuji znát, mě naučí fyzika

23. května 2011 v 19:53 | Samotářka
Vzduchem létaly pojmy typu: dilatační spára, prověšování, parovod... Naučilo mě to spoustu - že když chci machrovat, že zkusím vykolejit vlak, dám kamínek do dilatační spáry a ono se nic nestane, že houpání se na kabelech elektrického vedení je lepší nápad v zimě, kdy nejsou tak prověšené, že když budu chtít ničit parovody, tak se nejspíš usmažím...

No řekněte... není fyzika úžasná? (šetří životy mě (elektrické vedení, parovod) i spoustě dalším lidem (vlak)

 
 

Reklama

© 2011 - 2012