Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Nemilované (2011) - Luciebeth (L.s)

Nemilované – I. část

19. října 2011 v 17:57 | Luciebeth Lonely (Samotářka)
I. část - Luciebeth Lonely (Samotářka)

Nemilované – Prolog

1. října 2011 v 12:54 | Luciebeth Lonely (Samotářka)
Prolog - Luciebeth Lonely (Samotářka)

Seděla jsem u okna a pozorovala dešťové kapičky, jak pomalu sklouzávaly po zamlženém okně. Hlavou se mi honilo jediné písmenko. R. Zvláštní jak tak obyčejné písmenko dokáže zaměstnat. Nejenom lidi s vadou řeči, ale i zamilované. Tedy Nemilované. Ty, kteří každý den se probouzí s pocitem, jak se budou muset přívětivě usmívat na cizí štěstí a odmávnout svou smůlu. S pocitem, že nemůžete říct pravdu, jestli nechcete ublížit těm, na kterých vám záleží.
Můžete je v hloubi duše nenávidět pro to, co jste nikdy neměli. Můžete to přejít a polknout slzy hořkosti., Můžete s tím něco udělat.
Je to těžké, ale máte přeci svou naději. Pořád ještě dýcháte.
Pomalu jsem zjišťovala, že jak slzy stékají po zamlženém okně mého přízemního pokoje, tak stékají po mé tváři. Uvědomila jsem si, že takhle to nejde. Ať jsem ta špatná, ale nejde přeci mít jen smůlu! Vždyť život má být rozmanitý, tak proč já si v té pomyslné bonboniéře vyberu vždy ten hořký bonbonek?
Ale já to změním! A naučím se prohrávat. Neštěstí ve hře, štěstí v lásce…
 
 

Reklama
© 2011 - 2012