Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Báj život

Maybe, maybe not

6. dubna 2012 v 17:01 | Luciebeth Lonely Samotářka
V životě bych chtěla udělat spoustu věcí. Neplánuji si ho, protože plány mají k realitě asi tak blízko, jako má můj obličej blízko k bezchybné pleti. Kdyby to tak bylo, bylo by to nádherné, ale nějak to pořád nevychází.
Je vlastně hrozně moc věcí, které bych chtěla stihnout, mám je všechny napsané v sešitě, ale nebudu je sem přepisovat.

Hlášky

21. února 2012 v 17:11 | Luciebeth Lonely Samotářka
Všichni víme, co to je. Vyslovili jsme je spontánně, aniž bychom nějak přemýšleli nad tím, že se jim ještě pěkných pár let budeme smát. Snad s každým kamarádem známe jednu hlášku.
Ke každé se váže příběh…

Mé gastronomické pokusy

4. listopadu 2011 v 14:51 | Luciebeth (L.s)
Když jsem ještě byla naivní (více, než dnes), říkala jsem si, jaká budu kuchařka. Mé vybájené mrkvové koláče voněly na celé Ústí, domácí polívky jsem musela vařit dva hrnce (nemohli se jí nabažit) a na vánočním stole měly své místo složitě připravované jablečné závitky.

 
 

Reklama
© 2011 - 2012