Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Komentáře

1 Charlotte Discharge | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Jdu se modlit, aby jsi mi jednou tu radost udělala :D
Kadžý oběd, tělocvik atd. slýchám jak jsem hubená a, že nemám žádné břicho, a při tom mám pocit, že mi roste špek. Nepochopím. Každopádně, jsem strašně hubená a nemám břicho, ale sežeru toho nejvíc. Ironie :D
Miluju svou peřinu, když mám ztrátu paměti, a nebo zrovna přemýšlím nad smyslem života, ale stejně se celý den těším jen a jen na to, jak si večer lehnu a budu moct spát.

2 Byakko | Web | 24. dubna 2012 v 19:14 | Reagovat

Jsem na tom úplně stejně, jako ty! Kdykoliv jdu někam ven, musím si hned něco koupit k jídlu! :D Ale nejhorší na tom je, že mi to často sežerou ostatní! :D :D

3 Luciebeth Lonely Samotářka | Web | 26. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

[1]: Já ti tu radost ale nechci udělat, to dříb vudu chodit s H, než bych ho milovala. ;D

[2]: Já jsem lakomá, tak si kupuju jen věci o který se nemůžu rozdělit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
© 2011 - 2012