Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Nechte mě být

26. dubna 2012 v 21:00 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Básničky

Nechte mě být,

Nechte mě se smát,

Nechte mě žít,

Nechtě mě ráno spát.




Ruce vzpínám směrem na nebe,

Když sypete mě z peřin,

Přitom myslím, spánku, na tebe,

A několik našich ukradených vteřin.


Pojď se mnou do pelíšku,

Do toho unaveného žaláře,

Přitulíme se k plyšovému tělíčku,

Zabořím hlavu do polštáře.


Nechte mě ráno spát!

PS: tohle jsme já s mojí životní láskou. Hned vedle kluka, jehož jméno si nedokážu zapamatovat a nazývám ho svou spřízněnou duší.Neznám nic měkčího, než svou Duchnu.
Miluju tě, spánku.
Luc.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Discharge | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

Hele, moje autorská práva, dodej, že jsem to fotila já, honem! :D

Jinak, jak jsem ti už říkala, ta básnička se mi moc líbí, připomíná mi to mé rána...

2 Peťule | Web | 2. května 2012 v 18:04 | Reagovat

Myslím, že to připomíná rána většiny, moje také! Je hrozné vstávat a tohle je opravdu výborně napsané.

3 Luciebeth Lonely Samotářka | Web | 8. května 2012 v 15:25 | Reagovat

[1]: Ale na fotce jsem já. :* :D

[2]: Děkuju, myslím, že to připomíná rána snad každého (Kdo rád vstává?).

4 Livien | Web | 29. května 2012 v 19:15 | Reagovat

Aaa no tyhle veršíky mi naprosto mluví z duše! Moc povedený...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012