Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Láska má určitě velký význam, jen bych ráda věděla jaký

7. dubna 2012 v 15:31 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Jak jde život
Zbožňuju jaro. Je o trochu lepší, než podzim a o trochu horší, než léto. Jenže, nechápejte mě špatně, ale tohle jaro je na houby. Začalo fajn a opilo nás rohlíkem. Jenže když už se konečně dá jaru říkat jaro, tak je ošklivě, prší, sněží a já se v Jiříkově v baráku bojím dojít si na záchod. Je jedno, jestli je poledne, či půlnoc, ta tma je stejná.
Takže když zrovna nepíšu článek, do ucha mi nekřičí Nirvana a neoplácím kamarádovi šťouchnutí, mám pocit, že za mnou stojí Samara. Teď ten pocit mám sice taky, ale není čas se tím moc zabývat. Konečně jsem po dlouhém filosofickém bádání zjistila k čemu to šťouchání na ksichtoknize vlastně je. Abychom se za ošklivého počasí nebáli.

(Uhádnete, kterou knihu jsem si četla o Hodině Země?)


Kdyby nebylo tak hnusně mokro, šla bych vyvenčit Potvoru. Teda vlastně Kulíška, jemu každý říká jinak (mamka: Kulich, táta: Azurit, já: Potvora, Králík, ostatní: Kulda). Chudák Králík z toho byl celej zblblej, tak jsem ho musela naučit přijít na zamlaskání. Já Potvoru/Králíka/Kulíška hrozně ráda venčím, ale není to zrovna procházka jako se psem. Tzn, že buď za ním lítám jako magor, nebo dlouhé minuty stojím na místě a čekám, až dojí tu trávu.

(Tohle je moje milovaná potvůrka, natočte se k obrazovce tak, aby nebylo vidět, že je ta fotka rozmazaná. :D)

Znáte ty přísloví o životě typu, že život je pes a proto žít je psina? Poslední dobou vymýšlím vlastní, typu: "Život je ironie, tak proč bych nemohla být já ironická?"
Nejlepší ironií je, že si poslední dobou píšu s člověkem, o kterém jsem tvrdila, že je debil (momentálně ze sebe udělal mou zpovědnici). A taky, že když už si píšu s někým jiným, tak on mi musí napsat první, jediná výjimka je kamarádka. Člověk, o kterém jsem tvrdila, že by si raději nechal useknout ruce, než aby mi napsal, je jeden ze tří lidí, se kterými si píšu.
Jop, drazí, život je jedna velká ironie (moje články taky, všimli jste si, že někdy říkám, jaká svině je život a stejně se mi do těch kytiček nechce?)


Říkáš, že miluješ vodu, ale když prší, vezmeš si deštník, nebo se schováš doma. Říkáš, že miluješ slunce, ale když září, utíkáš do stínu. Mám strach, že mi jednou řekneš, že mě miluješ… (John Lennon)

Mějte se fajn a nebojte, za chvíli slunce zase vyjde na oblohu.
Luc.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sharanie Loira | Web | 7. dubna 2012 v 18:35 | Reagovat

My děti ze stanice ZOO. Mimochodem opravdu krásná fotka.

2 Charlotte Discharge | Web | 7. dubna 2012 v 20:52 | Reagovat

Jaký má láska význam? Pro mě takový, že mě celý hodiny NĚKDO otravuje s NĚČÍM (a ty víš o čem mluvím!) :D

Já Kulíškovi říkám mrcha, potvora, hajzlík... jsi mě tam nezapočítala! :D

3 Vika | Web | 8. dubna 2012 v 8:13 | Reagovat

fotky sú krásne, máš zlatého zajačika...aj ja by som chcela mať zajaca, bieleho..ale mne by mama nedovolila ani len rybičku:/ tá irónia, no to tiež mám niekedy pocit že celý môj život je irónia.. a ten citát na konci...úžasný ;)

4 Demelza Alarming | Web | 8. dubna 2012 v 10:37 | Reagovat

My děti ze stanice zoo, to se nedá s ničím splést! :D Ale ach, ten králík je krásnej, boží! Strašně moc chci králíka, ale mamka mi to nechce dovolit, že prý bude smrdět (neumím si představit, že by něco tak okouzlujícího mohlo zapáchat :D). A o tom šťouchání na facebooku jsem slyšela kdejaký historky... doufám, že ne pravdivý :D

5 Luciebeth Lonely Samotářka | Web | 8. dubna 2012 v 11:31 | Reagovat

[1]:: Díky máš pravdu, jsou to My děti ze stanice ZOO

[2]:: Tebe jsem nezapočítala protože ty mu říkáš pokaždý úplně jinak a už tak má dost jmen. :D

[3]:: Dík. :) Ta ironie mě sice občas pěkně štve, ale občas si říkám, že kdyby bylo všechno ideální, byl by život docela nuda.

[4]:: Já jsem mamku na Kulíška ukecávala skoro rok. Nakonec jsem ho měla zaslíbenýho ke 12. narozeninám a od té doby neuplynul týden od otázky "mamí, koupíš mi zakrslýho králíčka?."  No a mám ho od února. :D
A ty historky jsem taky slyšela.Nevím, jestli přesně ty stejné, ale já taky doufám, že nejsou pravda, protože mě šťouchají samí kluci. Sakra :D
PS: králíci nesmrdí, stačí jim čistit záchod (ale musíš je na ten záchod naučit).

6 Kate | Web | 9. dubna 2012 v 13:04 | Reagovat

Tak to jsem opravdu nevěděla, že se dá venčit i králík, ale vypadá rozkošně. :) Taky mě to jaro zaskočilo. Nejdřív vedra na padnutí a teď fakt i sněžilo. Nechápu...
Ta fotka s knížkou se mi opravdu líbí, ale knihu bych nepoznala, nyní už vím podle komentářů. :)

7 Luciebeth Lonely Samotářka | Web | 9. dubna 2012 v 13:31 | Reagovat

[6]: On ne každý tu knihu čte pořád dokola, jako třeba já, takže chápu, že ne každý to pozná.

PS: dneska už jde venčit všechno, králíci, fretky, jorkšíři (záměrně neříkám psi) a někde jsem dokonce viděla postroj na morčata. :D

8 Byakko | 11. dubna 2012 v 15:44 | Reagovat

Taky někdy přemýšlím nad tou ironií života... Někdy se holt člověk přepočítá...
Mimochodem Králík je rozkošný!

9 naty | E-mail | 9. května 2013 v 17:05 | Reagovat

je vidět že to píšeš ze srdce,to můj kluk nemá.
Mě si teda dojala:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012