Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Březen 2012

Před každou bouří někdy zářilo slunce...

31. března 2012 v 14:39 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Fotografie 2012
... A po každé bouři slunce vyjde zase na oblohu. (A tohle jsem vymyslela zase já).

Ta kterou mám nejraději

26. března 2012 v 16:02 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Občasník
Drahá Luciebeth,
Chtěla bych, aby sis tohle zapamatovala, třeba až jednou nebudeš vědět, kam jít dál, tak ti tohle pomůže. Už jsme toho zažily spolu hodně. Pamatuješ na všechny ty staré deníky?
Ráda bych se tě zeptala na to, proč jsi tehdy chtěla být někým jiným, ale bojím se odpovědi. Proč jsi chtěla být hvězda třídy? Proč jsi chtěla, aby tě všichni měli rádi? Proč jsi chtěla být nejchytřejší šprtka? Proč jsi chtěla být někým úplně jiným? Neměla jsi mě ráda?
Vždyť ty bys nemohla být hvězda třídy. Nemáš je ráda a sama to víš. Nevydržela bys být na všechny hodná a milá. Šprti nejsou dobří lidé, jsou to vlastně jen ubožáci, kteří si myslí, že fakta jsou v životě nejdůležitější. A ty moc dobře víš, že nejsou. A nezapomeň, že ty jsi nejlepší sama sebou.
Protože naše nedokonalosti nás dělají dokonalými.

What the fuckin´?

23. března 2012 v 21:43 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Občasník
Poslední dobou si stále častěji kladu tu stejnou otázku.

Osobnostní typy podle Luciebeth

21. března 2012 v 15:36 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Úvahy
Pokusila jsem se rozdělit lidi ze svého okolí na několik škatulek podle toho, jak se chovají k lidem kolem sebe.

Teplejší, než čaj vytáhnutej z mikrovlnky

14. března 2012 v 19:16 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Úvahy
Moje kamarádka zbožňuje jednu skupinu. Nikdy jsem nijak nevnímala, když mi vyprávěla o všem, co miluje, ale už to začíná být podezřelé. Jedna skupina se jí totiž líbí už tři týdny (!).
Já osobně nechápu, jak někoho může uchvátit pár teploušů mečících do mikrofonu, nebo tričko z New Yorkeru, ale tak dobrá, chápu, že dnešní mládež má ve zvyku milovat (chcete-li LoWísQovat) kdejakou kravinu. Jenže když vám už tři týdny do ucha hučí "já miluju 1D" začne vám to být podezřelé.

2. Kapitola

7. března 2012 v 18:30 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Estranged (2012)

Ráno bylo hrozné. Kromě připálených toastů jsem musela snést i nepříjemné probuzení ze snu. Zdálo se mi o zelené louce zalité sluncem, utopené v zelených očích. Když jsem ale otevřela oči, první co jsem viděla, byly vykulené, nikoliv zelené, ale modré oči mého bratra. Čekala jsem, že to bude ještě horší, jen jsem nevěděla, že až takhle. Připadalo mi, že s každým dnem padám níže a níže do té hnusné černočerné temnoty.

1. Kapitola

5. března 2012 v 18:00 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Estranged (2012)
Důvěrně známá modrá plocha facebooku se přede mnou rozprostřela, jakoby mě čekala. Nestihla jsem ani zkontrolovat hlavní stránku a už mi napsala. Nevěstilo to nic dobrého. Sofie mi psala, jen když měla depresi, nebo naopak byla naprosto šťastná. Nechtěla jsem jí odpovídat, vlastně jsem ani nevěděla, proč jsem se vůbec přihlašovala. Toužila jsem snad po tomhle? Věděla jsem, že když neodpovím, Sofie mi tutéž zprávu řekne ve škole, kde nebudu moct kliknout na tlačítko "ignorovat."
© 2011 - 2012