Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Victoria – část II.

16. října 2011 v 11:49 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Victoria (2011)
Část II. -Šíílená...



Ty se ještě ptáš?
Ten vlezlý hlas byl všude. Stíny stromů ho mluvily, malý potůček ho štěbetal, ptáci jí ho křičeli přímo do uší…

Victoria už nemohla.
Utíkala lesem, snažila se znecitlivit tu bolest, snažila se potlačit vzpomínky.
Bolelo to, hodně.
Proč utíkáš? Vždyť víš, že přede mnou se neschováš.
Před ničím se neschováš.
Neutečeš. Ani před svými činy, ani přede mnou ne.
Sklapni!
Jsi šílená, tak se s tím smiř.
Nejsem!
Victoria si to odmítala připustit. Nepřipadalo jí divné mluvit se svým vnitřním hlasem.
Pořád žila svým zbrklým životem a ani se nestihla nad ním zamyslet. Zpočátku to byla sranda.
Večírky, párty, všechno bylo super. Pak ale ji život začal opět stíhat.
Propadala depresím. A když pak otěhotněla… nemohla dál.
Každý večer sedávala u sklenice vína se svou jedinou opravdovou kamarádkou Cigaretou.
Pomalu vydechovala obláčky kouře. Každý večer…
Chceš si zapálit? Zeptal se úlisně.

"Drž hubu!"
Okřikla ho hlasitě, až se stromy zachvěly. Nebo se jí to jen zdálo?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mniška | Web | 16. října 2011 v 19:00 | Reagovat

Tak to je zajímavé čtení, rozhodně bude další díl stát za to, jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat. Používáš pěkný vyprávěcí styl, takový, co člověka zaujme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012