Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Říjen 2011

Rudé země

21. října 2011 v 15:08 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Fotografie z kalendáře
Tohle téma pro mě by.lo trošku problematické, protože když mě napadlo jít fotit na téma, vždycky jsem si představila ruskou ambasádu (?).
Nicméně je zde.

Nemilované – I. část

19. října 2011 v 17:57 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Nemilované (2011) - Luciebeth (L.s)
I. část - Luciebeth Lonely (Samotářka)

Victoria – část II.

16. října 2011 v 11:49 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Victoria (2011)
Část II. -Šíílená...

Myslíte, že je možné, ukreslit se k smrti?

14. října 2011 v 17:18 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Úvahy
Přejíždět barevným dřívkem po papíře a sledovat nudnou trajektorii… Jde to přeci i jinak!

Victoria – část I.

11. října 2011 v 16:47 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Victoria (2011)
Věnováno životu, jež dokáže být občas krutý. A podzimu, jež je krutý neustále. Kruté věci jsou krásné!
Věnuji i vám, ale prosím vás, buďte na mě v komentářích krutí.

Část I. - Krev na podpadcích

Když vás štve přítomnost, zkuste minulost...

3. října 2011 v 15:00 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Kresby 2011
...Řekla Luciebeth Lonely a pustila se do kresby pojmenované "Retro."

Našlapuji tišše, ale pššt

2. října 2011 v 13:12 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Fotky 2011
Jednou za čas se tiché elfky sejdou a vymění si drby... Ale co teprve obřad, při kterém se rozhoduje, která je nejkrásnější?

Nemilované – Prolog

1. října 2011 v 12:54 | Luciebeth Lonely (Samotářka) |  Nemilované (2011) - Luciebeth (L.s)
Prolog - Luciebeth Lonely (Samotářka)

Seděla jsem u okna a pozorovala dešťové kapičky, jak pomalu sklouzávaly po zamlženém okně. Hlavou se mi honilo jediné písmenko. R. Zvláštní jak tak obyčejné písmenko dokáže zaměstnat. Nejenom lidi s vadou řeči, ale i zamilované. Tedy Nemilované. Ty, kteří každý den se probouzí s pocitem, jak se budou muset přívětivě usmívat na cizí štěstí a odmávnout svou smůlu. S pocitem, že nemůžete říct pravdu, jestli nechcete ublížit těm, na kterých vám záleží.
Můžete je v hloubi duše nenávidět pro to, co jste nikdy neměli. Můžete to přejít a polknout slzy hořkosti., Můžete s tím něco udělat.
Je to těžké, ale máte přeci svou naději. Pořád ještě dýcháte.
Pomalu jsem zjišťovala, že jak slzy stékají po zamlženém okně mého přízemního pokoje, tak stékají po mé tváři. Uvědomila jsem si, že takhle to nejde. Ať jsem ta špatná, ale nejde přeci mít jen smůlu! Vždyť život má být rozmanitý, tak proč já si v té pomyslné bonboniéře vyberu vždy ten hořký bonbonek?
Ale já to změním! A naučím se prohrávat. Neštěstí ve hře, štěstí v lásce…
© 2011 - 2012