Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Část IV – Jsem tak odporná

17. července 2011 v 15:00 | Samotářka
Další díl plný zklamání a odporu k sobě samému.

...
Byl večer. Venku se pomalu stmívalo. Vzpomněla jsem si, jak mi mamka vždycky vyprávěla o Slunci. "Je to takový pozorovatel, celý den nás pozoruje, jestli neděláme něco špatného. Slunce se totiž špatných věcí bojí, a když nějakou špatnost uvidí, rychle se schová za mraky." Říkávala. Nikdy mi ale neřekla, proč se tu v noci neukazuje. Jako malá jsem milovala takovéto pohádky na dobrou noc. Někdy vzala fotoalbum a spolu jsme listovaly a vymýšlely příběhy k černobílým obrázkům. Na její příběhy jsem se těšívala každý večer. Pak jsem vyrostla a pohádky mi už nevyprávěla.

Každý má rád ty nejmenší. Jsou roztomilí, ušmudlaní a můžete je všechno naučit. Když ale vyrostou, už to nejsou jen malí ďáblíci s pusinkou upatlanou od čokolády, nýbrž skuteční ďáblové, s rukama od krve.

Pohlédla jsem do zrcadla. Černé šaty zdůrazňovaly mou vychrtlou figuru a odváděly pozornost od mého hrudníku. Jsem plochá, no a co? My nejsme jako lidé, většina z nás je hubená s plnými tvary, jen já ne. Jsem plochá a vychrtlá, tomu se říká požehnání. Nebo to je prokletí?

Bylo sedm hodin a Terry mě vedl naleštěnou chodbou. Otevřel mi dveře do velkého tmavého sálu.

Hned po příchodu mě ale něco zarazilo.
Moje poněkud laciné černé šaty sahající po kolena tu vypadaly skoro až luxusně. Všechny holky tu měly Jeany a tričko, nanejvýš minisukni. Terry šel ke svým kamarádům. I on měl na sobě obyčejné tričko. Prudce vrazil do kámoše a pak si společně plácli.

"To je ta tvoje nová buchta?" Ukázal Na mě.

"Jo, hezká, co?"

Obrátil se směrem ke mně držíc kelímek levného stánkového piva. Takového toho, co chutná jako chcanky a pěnu si tam můžete tak nafoukat bublifukem. "Čau, já jsem Dany. Nedáš si pivko?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Scarlett"
Popadl Terryho za rameno a společně se odklátili pryč. Rozhlédla jsem se pozorněji kolem.
Všichni, ale úplně všichni tady byli opilí. Holky, kluci a i profesorka byla trochu pod parou. Udělalo se mi zle. Děti. Jsou to jen děti, které si s kelímkem připadají dospělejší. Když jim kluci ohmatávají zadek, myslí si, že jim to přidává na věku. Myslí si, že vrchol zábavy je říct: "já jsem se tak vožral, že mě kámoši museli hledat pod stolem."

Proč?

Jediná. Opět jsem jako jediná zbyla. Udělalo se mi špatně už jen z pomyšlení, jak mě Terry osahával a strkal mi ten jeho oslintaný jazyk do držky, než jsme vešli sem. Bože, jsem tak odporná, jak jsem to mohla dopustit?

Musela jsem vypadnout, rychle!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Discharge | E-mail | Web | 18. července 2011 v 21:49 | Reagovat

Víš, že mi ten příběh nahání hrůzu? :)

2 Charlotte Discharge | E-mail | Web | 20. července 2011 v 21:28 | Reagovat

PS: Musím přuznat, že kdyby na mě ukázal nějaký kluk a zeptal se "To je tvá nová buch jo?" tak by dostal pře držku, a kdyby ten můj "přítel, nebo kluk" řek "Hezká co?" dostali by přez držku oba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012