Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Část II – Podivná nemoc začínající na L

3. července 2011 v 15:00 | Samotářka
Druhý díl, trochu přesládlý na můj vkus, ale nebojte. Je to nejpřecukrovanější díl příběhu.

...
"Po prázdninách nastoupíš na obyčejnou střední školu, na soukromou už nemáme." To byl od matky pěkný kec. Zřejmě narážela na to trable s novým mercedesem za půl miliardy a obchodním domem. Já ho ale neroztřískala schválně! Ten obchoďák stál na špatném místě!
Možná to zní komicky, ale taková sranda to nebyla. Barák a auto dohromady za více než dvě miliardy, tři mrtví a sedm lidí vážně zraněných. A ještě horší je, že mi rodiče nezaplatí soukromou školu a já budu muset chodit na střední s těma klackama. Možná tam budou i lidi! No hrůza. "Mícháni ras už na střední, nám budou kazit děti." Tomu jsem se musela zasmát. Ano, jsem zlomyslná, co jiného čekáte od namyšlené bohaté slečinky, co ani není člověk?
Auto zastavilo na nezpevněné štěrkovité cestě. Pohlédla jsem skrz zatemněné okénko. Před budovou postávaly hloučky studentů, kteří klábosili. V hloučku kolovala láhev levného vína. Přes sklo byl slyšet jejich bezstarostný smích. Myslím, že dnes toho vypili až moc.
Byli tam ale i jiní. Pihatá holka seděla na lavičce a četla si nějakou knihu. Brýlatý kluk osahával nějakou jinou holku. Ta se jen hihňala. Najedou mi, něco zaklepalo na okénko. Rychle jsem ho stáhla, protože přes okénko jsem viděla jen zastíněnou klučičí tvář. Blonďatý, asi 175 cm vysoký, pleť taková karamelová, možná trochu světlejší, modré oči, možná trochu trochu do šeda. Hrozně hezky se na mě usmíval. Když promluvil, rozklepala se mi kolena. Hlas měl jako rozpuštěná čokoláda. Nevnímala jsem, co říkal, asi něco v tom smyslu "ahoj, nepotřebuješ něco?" Já se asi zamilovala… Ale to je blbost. Láska neexistuje. Je to jenom žvást, který si vymysleli spisovatelé, aby okecali své jinak šíleně nudně příběhy a přibarvili si realitu do růžova. Tak proč se mi klepou kolena? Je mi zima? Ale proč cítím návaly horka? Jsem nemocná? Ale která nemoc má v příznacích podivné šimrání v žaludku?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012