Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Část I –Svině bez morálních zásad

3. června 2011 v 20:23 | Samotářka
1. díl povídky Catetos. Omlouvám se za odražení, je to psané ve Wordu. Snad se vám bude líbit.
Je to starší díl, trochu zvláštně napsaný. Dnes už (doufám) píši lépe, ale styl mám pořád stejný, takže doufám, že poznáte co je starší tvorba a kde začne ta novější. ;)


...
"Táhni do hajzlu!" Zařvala jsem. Matka uposlechla, tiše za sebou zavřela dveře. Nevím, proč jsem tak vybuchla. Asi jsem jen potřebovala být sama, potřebovala jsem přemýšlet. Myšlenky se mi vířily hlavou, to tornádo v mé hlavě nešlo nijak zastavit, řítilo se a vytahovalo na povrch všechny ty události, které jsem po celý svůj život úspěšně schovávala a snažila se je zapomenout. Je pohodlné zapomenout to špatné a soustředit se jen na to dobré, vygumovat z hlavy to co nevíte, vykašlat se na všechno co vám vadí. Občas je výhodné být trochu sobečtější a přizpůsobit si svět svým potřebám. Žít v jakési pomyslné bublině štěstí. Zastrčit hlavu do písku a zarputile odmítat skutečnost. Dá se to ale nazvat životem? Asi ano, protože lidé takto žijí, my ne, ale proč? Vždyť je to tak jednoduché. Obklopit se povrchními vztahy, falešným štěstím a máte to. Kdo by v tomto špínou prolezlém světě hloubal nad morálními úvahami? Nikoho to nezajímá, každý se soustředí jen na sebe, prachy, a aby se měl dobře a nic ho netrápilo. My žijeme se svými morálními zásadami. Na speciálních univerzitách už od dětství malým dětem vymývají mozky těmito zásadami. Ale moc to nefunguje. Dětičky se kamarádí s těmi lidskými, těmi parchanty s ďolíčkem na tvářičce. Nejdříve se naučí trhat bárbínkám hlavičky, pak zradí pár lidí, začnou sprejovat na zdi kostela a pak se naučí krást a třeba i vraždit. Jenže bez lidí by, jsme byli jen partička naivních zmutovaných kočiček, co neví nic o světě. Tak co je lepší? Držet se stranou a žít si v pomyslné ideální bublině jako to bylo kdysi, nebo žít s lidmi společně, svázáni stejnými pravidly, stejnou morálkou a stejnou zlobou? I já sem vyrůstala s lidmi, s jednou holkou, pak jsem ale poznala zradu a teď jsem zkažená, vevnitř úplně prohnilá osoba, neuznávající žádné zákony, kromě dvou: kdo má peníze, žije a nikdy nikomu nevěř, každý myslí jen na to, aby z tebe něco vytřískal, pokud možno, s co nejmenší námahou.

Vstala jsem z postele, abych otevřela okno. Bylo tu horko, moc horko i na mě. Podlaha pod mými kroky tiše sténala. Zatáhla jsem za páčku, abych okno otevřela. Zatáhla jsem ale moc prudce a ona se ulomila. Vztekle jsem jí odhodila do kouta. Dnes se všechno spiklo proti mně!

To nemá cenu. Jsou dny, kdy slunce pro vás svítí, jen ze slušnosti, aby se neřeklo. Ve skutečnosti vás nenávidí a nejraději by vás poslalo co nejdál z dosahu svých paprsků. Ten den si odpykáte všechny své životní hříchy. Já jich ale už udělala tolik, že za jeden den se nedá stihnout odplata. To jsem si ale jen myslela. Kolik slov je potřeba aby se vám zbortil celý svět? Když nevěříte na lásku, ani na přátelství, myslíte, že žádné slovo vám nemůže zkazit den plný nenávisti. Bohužel, stačí jediná věta…
...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Discharge | E-mail | Web | 3. června 2011 v 20:40 | Reagovat

Je lepší zastrčit hlavu do písku, když je realita příliš krutá.
Je mnohem lepší se na realitu vykašlat, vykašlat se na lidi - a vymyslet si sen kterým budeš žít.
Tak jak sjem to udělala já, a ty víš s jakou osobou je tohle spjaté.

Jinak moc hezky napsané,
mě spíš popis pocitů a psychologie jde napsat líp, a bere mě víc než děj :))

2 Lorraine of the Damned | Web | 3. června 2011 v 20:48 | Reagovat

Moc hezké :))

3 Leela | Web | 4. června 2011 v 13:02 | Reagovat

Moc děkuju za pochvalu, hrozně si mě potěšila. A ještě dát odkaz na můj článek, to bych nevěřila, že se někomu tak může líbit :).
A abych tu neplácala jen tak bez názoru k článku, tak jsem si přečetla i povídku. Zatím z toho nepoznám o co jde ale podle prologu by to mohlo být v dalších dílech zajímavé. Kdybych já zařvala na mojí mámu táhni do hajzlu, asi by mi to tak lehce neprošlo :D.

4 Peter Cross | Web | 4. června 2011 v 17:08 | Reagovat

Název mě trochu vyděsil, ale je to jakou soudit knihu podle obalu. Je to docela zajímavé, takové.. plné myšlenek..

5 Samotářka | Web | 4. června 2011 v 22:35 | Reagovat

[1]: To je moc hezky řečeno. Já taky radši píšu psycho-romány, kde děj není hlavní.

[2]: Moc díky :))... :/

[3]: Mě se moc líbil a myslím, že je škoda aby ty nejlepší články zůstávaly nečtené. Já taky děkuju za pochvalu.

[4]: Přesně tak. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
© 2011 - 2012