Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Květen 2011

Staré časy, starý Nissan

30. května 2011 v 15:20 | Samotářka |  Občasník
Zažloutlý papír, vyschlé pero, rozlomená gramofonová deska Beatles a nostalgie.

Neříká vám to nic? Jste zvláštní lidé.

„Těší mně.“ Hmm, mě ne (Prolog)

26. května 2011 v 19:57 | Samotářka
V jednu chvíli je svět fajn. Máte přátele, lásku a jste uznávaní. Najednou o vše přijdete.
Citově zakrníte, a vytvoříte si tvrdou masku, že nikoho nepotřebujete. Jenže ve skutečnosti je to jinak. Toužíte po přátelích, lásce a aby vás lidé měli rádi. Jenže sami to nedokážete.

Pomůže vám nová škola? Nebo snad tajemný zelenooký kluk od útesu?
A co když ani nejste lidé?

Všechno, co potřebuji znát, mě naučí fyzika

23. května 2011 v 19:53 | Samotářka |  Úvahy
Vzduchem létaly pojmy typu: dilatační spára, prověšování, parovod... Naučilo mě to spoustu - že když chci machrovat, že zkusím vykolejit vlak, dám kamínek do dilatační spáry a ono se nic nestane, že houpání se na kabelech elektrického vedení je lepší nápad v zimě, kdy nejsou tak prověšené, že když budu chtít ničit parovody, tak se nejspíš usmažím...

No řekněte... není fyzika úžasná? (šetří životy mě (elektrické vedení, parovod) i spoustě dalším lidem (vlak)


Žít, pít, snít

17. května 2011 v 19:32 | Samotářka |  Básním
Žít = snít = mít

Protože pro život jsou důležité sny, abychom měli sny, musíme mít idee a naději.

Mlha života

15. května 2011 v 10:15 | Samotářka |  Fotky 2011
Mlhu lidé odjakživa nemají rádi, protože snižuje viditelnost. Kvůli (díky) ní nevidí do budoucnosti, dávné události jsou mlhavé a mnohdy sami nevědí co právě teď dělají. Nepoznají, zda jim druhý lže, jestli to co se chystají udělat je správně, jestli opravdu milují svého snoubence natolik, aby řekli "ano"...

Třikrát tfuj, ale bez toho štěstí

13. května 2011 v 21:36 | Samotářka |  Občasník
Za hranicemi možností. Kdy se pochvala promění v destruktivní kritiku. Kdy máte sto chutí se spakovat a odjet zpátky, tak odkud jste přišli. Červené telefonní budky, dvoupatrové autobusy a všudepřítomný klid.

Ironie s názvem „Život“

12. května 2011 v 14:07 | Samotářka |  Básním
Život je ironie,
Tak sladká a nevinná.
Donutí vás žít,
Puberťačka poďobaná.

Kdo mi dá jméno

10. května 2011 v 16:00 | Samotářka |  Básním
Kdo mi dá jméno? Kdo mě pojmenuje?
Když jen beznaděj tu pluje.
Když kat želízka kuje.

Ležím, spím, brečím,
Před oltářem tu klečím.
Jako koza stupidně mečím,
Přitom mávám něčím,
Stupidní motlitba!

Slova opakuji jen,
kéž by to byl sen.
Ale ne, je bílý den.
Tak co si počnem?

Jedna májová

6. května 2011 v 19:37 | Samotářka |  Básním
Tak píši, píši dopis milostný,
Schválit ho je práce tvá,
Jsi můj uzlíček pomocný,
S tebou jsem vždy svá.

Deštivé odpoledne

2. května 2011 v 16:04 | Samotářka |  Básním
Déšť máčející mé vlasy,
Podněcuje k otázce.
No, co asi?
Schyluje se k nadávce.
© 2011 - 2012