Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Duben 2011

Ladné pohyby (?)

30. dubna 2011 v 13:29 | Samotářka |  Povídky
Hloupost je fajn. Nic nevíte, nevidíte, nic vás netrápí... Je to ale droga. Zlá, zákeřná a přesto tak sladká. Tento týden vyřiďte všem hloupým lidem které znáte, jak moc je obdivuji.

Kachní pírko v hlavě

28. dubna 2011 v 15:24 | Samotářka |  Občasník
Znáte ten trapný status na ksichtoknize?

Máš někoho, na koho nemůžeš vůbec přestat myslet? Jestli ano, dej si to také do statusu.

Zauvažovala jsem. Ano mám, brouka? Ne, spíše kachní pírko.

Hedvábný papír promáčený slzami

26. dubna 2011 v 20:32 | Samotářka |  Povídky
Věděli jste, že už ve starověkém Římě se studovala filosofie? Jo, úvahy o životě, to je moje. :)

Znáte ten pocit, když dostanete úplně novou věc? Nedočkavost, vzrušení, štěstí. Jako v občance: potřeba vlastnit je jednou ze základních potřeb člověka. Tato potřeba není nikdy plně uspokojena.

Tento psychologický příběh (krapet depresivní) je založen na tomto pocitu. Jste rádi, že mát něco nádherného, ale víte, že už to nikdy nepoužijete. Nebo snad ano? Hodně myšlenkové. Ano, je to hrůza, ale tady jde o pocity.

Daň za lásku

23. dubna 2011 v 17:31 | Samotářka |  Básním
Modré oči nervózně těkají po místnosti,
Diváků mají dosti.
Holky dolézají,
Svou trapnost tají.
S velkým výstřihem,
A krátkou minisukní,
Zkouší dokola své štěstí.

Spálíme ji čarodějnici jednu!

22. dubna 2011 v 16:05 | Samotářka |  Básním
V pozadí šibenice,
Zvěstuje,
Že nesejdem se nikdy více.
Už se kat blíží,
Mému životu, očka se klíží.
Před chvílí tu byl,
Teď už není,
Usnul v závěji smutku a depresí.

Černá kočka na náhrobku

21. dubna 2011 v 16:02 | Samotářka |  Povídky
Nepříliš povedená, celkem dost uhozená, ale má něco do sebe. Asi jako čokoládová zmrzlina. Obyčejná, stará ale přesto tak přitahující, že denně vyhrává nad fascinujícími příchutěmi chili, mentosek, či meruňky.

Zvláštní, jízlivé vyprávění o krutosti, bezohlednosti, a beznaděje.
...


Pomalu svítalo. Bledé sluneční paprsky opatrně ozařovaly vlhkou zem. Studený severní vítr vál mezi hroby. Ticho rušilo kromě syčení větru ale i něco jiného. Že by dusot hlíny a štěrku? Ano, ale na hřbitově bylo ještě zavřeno. Kdo to tedy mohl být? Kdosi odhazoval zmrzlou zeminu. Hrobník?

Nic není takové, jak se na první pohled zdá

20. dubna 2011 v 16:07 | Samotářka |  Úvahy
Úsměv, ve kterém vidím bolestný pláč. Písmena, která skládají slova, z nichž se poté tvoří věty mající najednou hlubší význam. Obyčejná ješitnost přerůstá do jiné - dospělejší dimenze.

Zdání často klame, neboť nic není takové, jaké se na první pohled může zdát.

Vůně táboráku

18. dubna 2011 v 21:11 | Samotářka |  Fotky 2011
Vůně táboráku ve vlasech zpívá píseň života. Rozžhavené uhlíky zabodávají radost do mého srdce. Ta krása je tak nepopsatelná... Možná to bude znít zvláštně v této kráse, ale budu vám vyprávět o sobotní procházce.


Ztrácíme se v mlze

14. dubna 2011 v 15:48 | Samotářka |  Úvahy
Oranžová, zelená, modrá, červená... podívejte se do hippies éry. Spousta pestrobarevných šátků, rozevlátých halen a náramků, vytvořených z nejrůznějších přírodnin.

Černá, bílá, rudě červená. A víc mě nenapadá. Možná ještě šedá.

Opravdu se svět pomalu ztrácí v černo-bílé mlze? Módní časopisy doporučují černou, protože prý "schovává nadbytečná kila," kancelář je plná bílých košilí a černých sak, protože to vypadá profesionálně. Na diskotéku si patrně obléknete černé (popř. červené) mini-šatičky, protože vypadají svůdně. Na ples černé šaty, protože vypadají elegantně. A černá se navíc hodí ke všem barvám (ale ty už nenosíme, takže to je jedno).


Never say never

12. dubna 2011 v 18:48 | Samotářka |  Kresby 2011
Pocit vítězství, nejistota, úleva. A nesnesitelná radost... Chvíle, kdy vám už je vše jedno, jen abyste doběhli do cíle...

Naopak: Pocit beznaděje, smutku, osamělosti, zatracení... Aneb když jste na světě úplně sami a není nikdo, kdo by vás z té hluboké beznaděje vytáhnul.

Tyto pocity (dnes) nesdílím, je zvláštní, že když předchozí den je úžasný, ten druhý se naprosto posere. No, to je jedno. Mám tu pro vás "malbu" a kresbu s názvem: Never say never.

Life is an old bitch

11. dubna 2011 v 15:31 | Samotářka |  Básním
Krásný letní den, všichni jsou venku, a jen jedna malá holka poslouchá písničku starší, než je ona sama, čte si králících a píše smutné básně v angličtině. Neboť, život je tu, zítřky neexistují, minulost je pryč a těšení se ubírá životu na kvalitě.

Až mne omrzí mlha anonymity

10. dubna 2011 v 19:16 | Samotářka |  Občasník
Až mě omrzí mlha anonymity. Až budu připravena poprat se se světem. Až mi přestane chutnat čokoláda. Až se nebudu bát nahlas vyslovit svůj názor. Až konečně dospěju. Přijde někdy ten okamžik?

Aneb, i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem.

Nepolapitelná krása města

9. dubna 2011 v 13:12 | Samotářka |  Fotky 2011

Kde to je? Lidé jsou tak blízko u sebe, přesto si přejí nemít spolu nic společného.

Žijí vedle sebe, přesto se neznají. Každého, kdo si chce vedle nich sednout v MHD nepřátelsky změrčí pohledem.

Kde to žiji? Tam kde vůně táboráku je nedosažitelný ideál tam, kde místo lišek dobrou noc dávají pouliční lampy, které ozařují temný pokoj tam, kde čerstvý vzduch naleznete pouze v osvěžovači... Ale víte co? Já to místo miluji. ;)


Jediná nevinná duše tohoto světa

6. dubna 2011 v 20:13 | Samotářka |  Povídky
První povídka. První depresivní povídka. Co přijde pak? První láska? Nevím, ale jsem ráda. Opar nevědomosti je někdy krásnější, než nože pravdy. Neboť vše má svůj řád, a moc dlouho jej lidé narušovaly. A tak žijme teď a tady, minulost byla a zítřek nikdy nebude. Protože dnes je dnes, a zítra bude zase dnes. Proč to lidstvo nepochopilo? Vždyť je to tak jednoduché. Jako třetí sloupec v minulém čase v angličtině. Učí se v devítce, ale základ pochopí i šesťáci. Jen já se dokola ptám "proč?"

Úsměv jara

5. dubna 2011 v 19:15 | Samotářka |  Fotky 2011
Jaro se na nás usmívá zářivou žlutí jako nejrozesmátější smajlík. A stejně jako ten smajlík, umí vykouzlit úsměv na tváři. Teplý hřejivý smajlík s paprsky právě vycházejícího slabého slunka.

© 2011 - 2012