Kdyby umění mělo nohy, koplo by mě do zadku... (Luciebeth)

PS: Je těžký uvěřit tomu, že tenhle blog fakt skončil... A zabíhání novýho je práce pro vraha, takže než začnu tak nějak posílat odkazy, bude to chvilku trvat. Dejte mi čas do konce týdne. ;)

Za višněma

7. června 2012 v 20:14 | Luciebeth Lonely Samotářka
Neřeště ten název. Prostě mi hráblo, protože jinak se tohle vysvětlit nedá. Čekám, že se za pět minut zase vrátím, tenhle článek smažu a všechny vás odprosím. Anebo taky ne, každopádně - mizím odsud.

Pamatuju si na ten první design, na první článek, psala jsem ho hodně dlouho. Ten první design byl takovej zelenej, amatérskej a neměl menu. Hehe, dodneška se mi docela líbí.
Ale nechci být nostalgická, jen vám chci říct, že si rozhodně zakládám blog nový.

Adresu určitě napíšu dvěma mým nejoblíbenějším blogerkám Peťe a Charlotte, ostatní - prosím napište do komentářů váš e-mail (+ přezdívku a blog, abych věděla, kdo píše) a já vám tu adresu pošlu.
Naposledy Ahoj.
Naposledy jako Luciebeth z blogu contery.
Stejně vás mám všechny ráda, i tenhle blog.
Určitě napište o adresu, pa. ;)

 

V kapkách deště

4. června 2012 v 22:05 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Povídky
S bolestným výrazem pohlédla z okna. Malé kapičky deště se rozbíjeli o mokrý asfalt jako malé střípky křehké nádoby. Olivie měla toto počasí ráda, mohla jen tak sedět a koukat z okna, aniž by ji kdokoliv pozoroval. Prsty přejela po okenní římse. Dřevo bylo navlhlé důsledkem pochybného těsnění. Nevadilo jí to, už byla zvyklá.

Když bolest nepřestává, přichází apatie.

Do budoucna a ještě dál

30. května 2012 v 16:02 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Kresby 2012

Do budoucna kráčím,

Třesu se a mračím,

S nohama rozklepanýma

A rozcuchanými vlasy,

Snažím se jít dál.
 


Posledních dnů pár

26. května 2012 v 10:39 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Básničky
Nějak jsem si zamilovala Zebrahead. Vlastně jsem k nim přišla úplnou náhodou, prostě jsem klikla a řekla si, že by mohli být zajímaví. Nejsou zajímaví, jsou úžasní. Nikdy bych nevěřila, že budu někdy poslouchat něco jako punk, kde je písnička "Hell yeah" (něco jako kurva jo).

Recept: omáčka na špagety

18. května 2012 v 14:33 | Luciebeth Lonely Samotářka |  Vařím
Miluju špagety, protože jsou jednoduchý a obyčejný. Protože já nemám ráda obyčejné věci (asi si teď trochu protiřečím, ale chci tím říct, že je nemůžu mít ráda a asi proto je tak miluju.)

Špagety s kečupem jsou ale nuda. A já neumím pořádně vařit, takže nemůžu dělat všechny ty omáčky od šéfů kuchyně. A pokud jste na tom tak jako já, mám pro vás tenhle recept.

Další články


Kam dál

© 2011 - 2012